Výkřiky typu „Nechceme být montovna“ či „130%“ jsou jen výkřiky. Pokud pro lepší vzdělávání něco neuděláme. My všichni. Nejen politici, na které hodíme alibisticky odpovědnost a pak je pomlouváme po hospodách a novějších sockách. To je náplní dospělého občanství.
Znamená to, že my rodiče nemůžeme přistupovat ke škole jako k samoobsluze, která má prostě naplnit naše potřeby. Znamená to, že své škole a vzdělávání obecně máme věnovat svůj čas, energii a případně i peníze.
Stejně tak to znamená, že neplatí hlas „O vzdělání mají diskutovat jen odborníci“. My rodiče jsme voliči, my můžeme ovlivnit, jaké podmínky na vzdělávání budou. Proto nás musí odborníci na vzdělávání vzdělat, abychom byli kvalifikovaní voliči.
O fungování školy, rodičů a dětí jako společenství se mluvilo již před stovkami let. Možná musíme objevit kolo.